Na sever: evropský břeh
Nejdřív ven ze Zlatého rohu
Náš vlastní večer začíná dřív než Bospor. Na loď se nastupuje v Cibali, na břehu starého města u Zlatého rohu, a první úsek patří samotnému zálivu: ven pod Atatürkovým a Galatským mostem, s Galatskou věží nad Karaköy po jedné straně a Süleymaniye — Sinanovou velkou mešitou z 50. let 16. století — na obzoru po druhé. Pak loď obepluje Sarayburnu, výběžek pod Topkapı, a stočí se na sever do úžiny. Je to užitečný prolog: do sebe obrácené staré město na kopci, viděné z vody těsně předtím, než se podél břehu začne rozvíjet devatenácté století.
Palác Dolmabahçe
Otevřený v roce 1856 pro sultána Abdülmecida a postavený Balyany, arménskou rodinou, která byla po většinu století dvorními architekty. Stál tolik peněz, kolik pokladna ve skutečnosti neměla, a i to patří k jeho příběhu. Baroko, rokoko a klasicismus najednou; byl sídlem osmanské moci v posledních desetiletích říše a Atatürk zemřel v roce 1938 v ložnici na jeho straně k vodě — a proto se hodiny v paláci tradičně nastavují na 09:05.
Z vody uvidíte celou jeho délku, k tomu ozdobnou bránu na nábřeží a hodinovou věž za ní. V noci je nasvícený a mramor dostane barvu starého papíru.
Palác Çırağan
O kilometr dál a poslední císařský palác postavený na Bosporu: dokončený v roce 1871 pro sultána Abdülazize, opět jedním z Balyanů. V roce 1910 vyhořel, většinu dvacátého století stál jako prázdná skořápka a v 90. letech byl přestavěn na hotel. Je to jediná stavba na této trase, u které je hezký příběh a smutný příběh jedním a týmž příběhem — sultánův palác, ve kterém si dnes můžete zarezervovat pokoj.
Mešita v Ortaköy
Oficiálně mešita Büyük Mecidiye, dokončená v polovině 50. let 19. století stejnými architekty a ve stejném novobarokním rejstříku jako paláce — což je u mešity neobvyklé a právě o to jde. Stojí na vlastním malém výběžku s Bosporským mostem přímo za sebou a obojí dohromady tvoří nejfotografovanější kompozici v Istanbulu. Z vody ji máte přímo zepředu, i s odrazem, a to je verze z pohlednic.
Bosporský most
Vůbec první most, který úžinu překlenul, otevřený v roce 1973 a dnes oficiálně Most mučedníků 15. července. Něco přes kilometr zavěšené vozovky, která spojuje Evropu s Asií, v noci nasvícené v měnících se barvách. Průjezd pod ním je chvíle, kdy většina lidí na palubě přestane mluvit.
Bebek
Prohnutá zátoka s vilami na nábřeží, kavárnami a promenádou — klidný, drahý, obytný Bospor místo toho monumentálního. Stojí za pohled, protože takhle většina tohoto pobřeží doopravdy vypadá, když zrovna není palácem.
Pevnost Rumeli Hisarı
A pak se rejstřík úplně změní. Rumeli Hisarı není z devatenáctého století a není ozdobná: Mehmed II. ji postavil v roce 1452, zhruba za čtyři měsíce, v nejužším místě úžiny, aby odřízl Konstantinopol od Černého moře. Město padlo následující jaro. Tři obrovské věže a hradba, která sbíhá po svahu rovnou do vody, v noci nasvícené, a z lodi je vidíte tak, jak měly být viděny — z pozice lodi, kterou kolem nepustí. Je to jediná stavba na trase, která měla na loď působit jako hrozba.
